Lefe lefe po felefe

28. 09. 2010 15:42:42
Naštěstí se stále potvrzuje, že všechno špatné, co přijde, je hned vzápětí vyváženo něčím pozitivním. Manžel sice říká, že jemu to rozhodně nestačí a potřebuje už nutně antidepresiva a má je proto stále v záloze, ale já jsem byla maximálně potěšená.

„Otevřít šťávu?“ ptal se tradičně s lahví šťávy v ruce našeho nemluvícího autistického syna.

Představuju Jindřiška často jako nemluvícího, neb vypadá dost sympaticky a šikovně, je pěkně urostlý a tak se zdá, že mu je pět let a nikoho nenapadne, že by ještě nemluvil.

„Chceš lízátko? Dám Ti jedno reklamní,“ ptá se nějak příliš čerstvá prodavačka u pokladny v supermarketu.

„On nemluví a ani Vám nerozumí,“ omlouvám naše roztomilé tři a půl leté autistické dítě.

A dělám to tak už dva roky.

Nemá smysl na něj ani volat, když někam odběhne. Chybělo nám to zrovna minulý týden, kdy se ztratil od domu. Najednou už neseděl v pískovišti a nesypal si písek na hlavu. Najednou byl pryč.

Běhali jsme kolem potoka a hledali, jestli neleží někde zraněný. Hledali jsme a hledali a ani nevolali. Jindřišek se neotáčí na zavolání. Nebo jen vyjímečně. Pak s námi běhali i sousedé a minuty plynuly. Báli jsme se čím dál víc. A pak se něco mihlo v našem zaparkovaném autě. Jindřišek v něm byl celou tu dobu zavřený.

Jenže teď už bude doufám všechno jinak.

„Otevřít šťávu?“ opakuje znova manžel a ani nečeká na odpověď a láhev otvírá.

„Otefsít,“ opakuje Jindřišek už s lahví v ruce.

„Otevřít?“ znovu manžel, lehce radostně s nadějí, že snad zaslechl nějaké slovo.

„Otefsít,“ potěšeně Jinndřišek, že jeho mumlání konečně někdo věnuje pozornost.

„Ano, otevřít,“ tentokrát už s opravdovým nadšením manžel.

„On říká „otevřít“?“ já něvěřícně z vedlejšího pokoje.

„Otevřít?“ stojím už u syna a ptám se znovu, abych ho přiměla k opakování.

„Otefsít“, opakuje, poskakuje a radostně třepotá rukama.

„Otevřít. Otefsít. Otevřít. Otefsít,“ pokřikujeme na sebe nekonečně dlouho.

A připisujeme si na seznam toho, co po nás opakuje, další slovo.

Náš Jindřišek sice stále nerozumí tomu, co mu říkáme, ale začíná mluvit.

Vedle těžké epilepsie, která nám posledních pár měsíců bere našeho staršího syna Ríšu se stalo to, v co jsme už ani nedoufali.

Jindřišek začíná mluvit.

První věta, kterou jsme od něj nedávno slyšeli, bylo něco, co mu říkám pokaždé, když ho vezmu do náruče. Ani jsem si neuvědomovala, jak často mu to říkám:

„Ty fi muj.“

Tak to říká on.

Já mu říkám: „Ty si můj.“

„Lefe lefe po felefe“ Jindru naučila jeho babička zatímco jsem byla se starším Ríšou hospitalizovaná v nemocnici. Česky bez mumlání je to: „leze leze po železe“.

Počítání už dopiloval téměř k dokonalosti:
„Jena, Da, Ci, ctyfi, pet, ses, sefum, ofum, dedet, defet.“

„Máma“ ani „táta“ na seznamu samozřejmě není. Ale to jsme si vyzkoušeli už u staršího syna a nijak nás to nedrásá. Autistické dítě začíná prostě tím, co slyší nejčastěji. Tím, co se hodně opakuje.

„Cofé? Co fe ftalo?“ mumlá teď často můj syn. Ani jsem nevěděla, že to tak často doma pokřikuju.

Co se stalo?

Kdyby mi Jindra rozuměl, řekla bych mu:

„Ty mluvíš!“

A antidepresiva ze zálohy volají a dodávají, aby to slyšel i manžel:

“Už bylo na čase!“

Autor: Jana Makovcová | úterý 28.9.2010 15:42 | karma článku: 35.60 | přečteno: 4124x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 262 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.47 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 180 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.21 | Přečteno: 9211 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6960
Jsem matka dvou autistických chlapců, zakladatelka komunitního webu pro rodiče postižených dětí www.postizenedeti.cz, který byl v provozu v letech 2009-2012. Vydala jsem knihy "Maminko, nezpívej" a "S rukama na uších". Obě knihy jsou o našich dětech a vycházejí z textů, které jsem psala pro internetový blog. Je mi 38 let, vystudovala jsem Masarykovu univerzitu v Brně, obor matematika a výpočetní technika.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...