Moje resumé

Já osobně bych šla s těžce postiženým dítětem na potrat, protože bych to nezvládla

ale neodsuzuji rodinu, jak tady nějací. Když to dítě netrpí a je spokojené to je pro mě relevantní. Juliánka vypadá spokojeně. Obdivuji rodinu jak to vše zvládá, klobouk dolů!  A držím palce! A přejí úspěchy s filmem!

To mnohé vysvětluje

statečná kočička byla v 7. týdnu na potratu zdravého dítěte

a nemůže se přenést přes to, že někdo si nechá i postižené dítě

Re: To mnohé vysvětluje

no a já jsem naopak u zdravých dětí proti potratu docela striktně a přesto odsuzuju, když někdo na svěd přivede vědomě takto postižené dítě.

Co to vysvětluje?

Prognóza vývoje a života děvčete

Re: Prognóza vývoje a života děvčete

no nevím, prý už hezky "pase koníčky"

dejme tomu, že Juliánka bude žít dlouho

jsem zvědavá, jak s ní budou rodiče manipulovat, až bude vážit 50Kg.

Re: dejme tomu, že Juliánka bude žít dlouho

až jí nedohoní,jak bude běhat za klukamaNechápu sebe,že v tom vidím,takovou trýznivou bolest 

odvaha

Ano, já skutečně Šárku a jejího manžela obdivuju za rozhodnutí, které udělali. Myslím, že to je velice statečné, obětovat vlastní pohodlí a dát život nenarozenému dítěti, které (jak je vidět podle některých vašich komentářů) nemá podle velké většiny lidí nárok (kvůli své odlišnosti) na život.

Proč ale ne? Žije v láskyplném prostředí a je spokojená. Nijak netrpí, nic ji nebolí. Netráví čas v nemocnici, ale u svých rodičů.

Oháníte se tím, že by pro Juliánku bylo lepší nežít. Proč si myslíte, že víte, co si přeje?

Každý život má smysl.

Někdy možná postižený člověk může žít hodnotnější život než leckterý zdravý. Podívejte se na dokument Nevítaní o tom, co dokázali kdysi nevítané děti v dospělosti. Psala jsem o tom tady nedávno http://makovcova.blog.idnes.cz/c/157697/Nevitani-Nechte-se-nakopnout-k-optimismu-a-odvaze.html

Re: odvaha

škoda,že ta malá nám to nepoví.Nevím,co je obdivuhodného na rozhodnutí těch rodičů.Vím,že i vy jste se rozhodovala,ale Vaše děti nejsou nemohoucí a také neměli onu prognózu.Ze strany rodičů té malé holčičky,to promiňte mi ten výraz a že to ventiluji,ze strany rodičů té holčičky to považuji za naprosto sobecký hnus.

Dopadli ještě dobře

Taky mohla vypadat takto: http://www.julianawetmore.net/index.php

Re: Dopadli ještě dobře

No, to si nejsem jista. Postižení na které je odkaz je treacher collins syndrome a ten na rozdíl od edwardsova syndromu nemá vliv na inteligenci. Juliana wetmore je na tom lépe i pohybově. jinak si myslím, že je lepší nenechat takovéto děti narodit, popřípadě je nechat zemřít.

ještěže má většina lidí rozum a takovéto dítě si nenechá

Re: ještěže má většina lidí rozum a takovéto dítě si nenechá

s tím bezezbytku souhlasím.Jak se vyvíjelo lékařství a péče,rozhodně vždy bylo na rozhodnutí lékaře, najít hranici mezi důstojností života,kvalitou života a nezpůsobování utrpení v důsledku  přežití jedince s deformací z důvodu čím dál vyspělejší technologie.Vždy jednali ve jménu zdraví a zachování života.Je to chovatelství-ve prospěch záchovy života.Ona by totiž záchování takového života stála tolik energie a prostředků.,že by to v konečném důsledku zřejmě znamenalo nedostupnost celkové péče,pro všechny a tím by se to zřejmě přirozeně vyselektovalo.

????

Budeme Juliánku chránit a starat se o ni, zvlášť když je nemocná

její mladší sourozenec se asi takové péče nedočká. je zdravý

Re: ????

Taky na co by mu ta péče - zdravému - byla?

chudáci doktoři

"Genetik to viděl ze svého hlediska jednoznačně a vůbec se nesnažil nás pochopit, jeho přístup byl otřesný a jeho oznámení o potvrzení vady vnímáme jako neetické a dlouho jsme si s ním o tom dopisovali.

Respektovali nás v porodnici i na novorozeneckém oddělení, i když často bylo cítit, že nás nechápou, přístup měli profesionální, na všem jsme se s nimi domluvili a jejich péči o Juliánku není co vytknout.

Jinak jsme si vyslechli různé názory – že jsme otřesní rodiče, kteří nezabili své dítě, protože „je humánnější zamezit narození postiženého dítě, než potom řešit jeho integraci do společnosti“, že už jsme mohli být těhotní s dalším místo toho, abychom teď s tímto byli na vyšetření, jestli našeho rozhodnutí nelitujeme, proč „tomu“ chceme píchat náušnice, proč se vlastně zajímáme, zda jde spravit rozštěp, proč „to“ raději nenecháme v klidu umřít...bylo toho hodně.

S vyloženě pozitivním přístupem i podporou jsme se naštěstí také setkali, například u naší neuroložky a pediatričky."

Re: chudáci doktoři

genetik věděl o co jde,

 že už jsme mohli být těhotní s dalším místo toho, abychom teď s tímto byli na vyšetření - naprostá prvda

naušnice to nespraví

Pediatrička a neuroložka mají pozitivní přístup, no co jim zbývá, že, a bůh ví co si říkají s ostatními limi když tam mamina není.

dle některých je velmi chvályhodné

dělat pro postiženého první poslední.

ale chrań vás bůh brát do úvahy blaho ostatních členů rodiny, či dokonce celé společnosti