rozhodli se , jak se rozhodli...

tak je nechte,ať si žijí po svém....

Oni mají svoji pravdu, genetik také...názor má každý z nás....

Neodsuzuji je, ale ani nesouhlasím...

No, nevím....

Pokud rodiče ví, že se jim narodí těžce  nemocné dítě a  přesto nechtějí jít na potrat, souhlasím, pokud se o něj sami postarají atd.   Bohužel je častější  případ, že  dítě chtějí, ale pak   z různých důvodů beztak skončí  v ústavu   s tím, že se ostatní - společnost, o něj musí postarat ve všech  směrech   s velkými   náklady.  Takže:  přístup, že my to naše děťátko chceme, ať je  jakékoliv  - fajn,  ale postarejte se taky sami. Ono    zatížit ostatní, společnost, třeba náklady 50 tis. Kč měsíčně, taky není sranda. 

Takže oni věděli, že se narodí postižené dítě

a přesto to dopustili

Já vám nevim.

Znal jsem manžele, kteří předem věděli že jejich dítě bude trpět nějakou vadou, respektive že šance na přežití je velice malá a dřív nebo později skončí smrtí, ale 100% v "předškolním věku". Děťátko bylo napojeno na nějaký přístroj, spinkalo ve vedlejší místnosti a najednou se ozvala siréna. Dítě přestalo dýchat. Rodiče přiběhli a oživili ho. A to se opakovalo. Někdy několikrát za den, někdy jednou za týden. Smrt byla doopravdy vysvobozením, ale to čekání na ní a naděje byly zoufalé. Po určité době chlapeček zemřel a ač to bude znít hrozně, všem se ulevilo. Na druhou stranu ale prožívají obrovský smutek, protože viděli jak se směje, jak pláče, jak hejbe ručičkama. Kdyby přistoupili k potratu, mohli si mnohé trápení ušetřit. Trápení které s nimi sdílejí prarodiče, sourozenci, přátelé.