Poslední ať zhasne

Diskuzní web rodičů postižených dětí www.postizenedeti.cz vznikl v lednu 2009. Nyní, 21.12. 2012, po téměr čtyřech letech jeho fugnování, web definitivně vypínáme.

Za sebe a svého manžela Mirka, chci poděkovat vám, co jste se na stránkách webu podělili o své příběhy s ostatními nebo přispěchali s radou rodičům, kteří byli v úzkých. Děkujeme, že jste četli stesky těch, kteří se potřebovali svěřit. Děkujeme všem diskutujích a v neposlední řadě všem dobrovolným redaktorům z řad rodičů.

Za sebe chci poděkovat svému manželovi Mirkovi, který poslední rok, kdy jsem přestala na web přispívat články, staral o jeho chod.

Po našem prvním pobytu v Egyptě se stav zdravotní stav našich synů začal zlepšovat a přicházeli prakticky jen dobré zprávy. Ríšovi ustaly epileptické záchvaty, Jindřišek velmi pozvolna, ale stále přidával nějaké to nové ( i když často dost nepotřebné ) slovo. Ríša se probíral. Všechno bylo najednou mnohem lepší než dřív. Lékaři nakonec vyloučili smrtelnou metabolickou poruchu u Jindřiška a zůstal mu jen vcelku snesitelný dětský autismus. Podařilo se nám najít pro něj dokonce školku.

Přes všechny dobré zprávy mi paradoxně najednou ubyla energie. Jakoby mne dlouhodobé psychické vypětí udržovalo v kondici a přidávalo mi sil.

S úlevou přišlo vyčerpání. Musela jsem přestat psát, číst i diskutovat. Počítala jsem s tím, že mi bude stačit měsíc klidu, nakonec mi nestačil ani rok. Přestala jsem číst svůj vlastní diskuzní web, přestala jsem stahovat e-maily a brát telefon. Přestala jsem sledovat zprávy v televizi i novinách, přestala jsem poslouchat rádio při jízdě v autě. Byla jsem už unavená diskuzemi o tom, jestli má postižené dítě právo na život.

A navíc mne popadla neodbytná touha po soukromí. Chtěla jsem dělat rozhodnutí, aniž by je soudil každý náhodný čtenář.

Vím, že existenci webu vděčíme za mnohé. Vím, že díky jeho provozu se nám podařilo zviditelnit sbírku na syna a ve velmi krátké době získat finanční prostředky na první cestu do Egypta. Díky webu jsem se seznámila se spoustou báječných lidí. Díky webu jsem vydala dvě knihy. Díky webu jsem si zkusila, jaké je to podnikat. Díky blogové terapii jsem se nesesypala, i když jsem často měla namále.

V září nastoupil náš starší syn, který měl v době počátku mého blogování tři roky, do základní školy. Začalo se mi stýskat po nějakém větším vytížení a chtěla bych začít zase smysluplného dělat. Doufám, že se nám příští školní rok konečně podaří lépe zkoordinovat rozvoz dětí, nebudu už tolik času trávit jako taxikář a najdu prostor alespoň na malý pracovní úvazek. Žít trochu normálně, to je co bych si přála.

Web už nemůže fungovat dál, protože ani já ani manžel nemáme dost času, který bychom té práci mohli a chtěli věnovat. Portál takového rozsahu by měla vést nějaká nadace, kolektiv lidí, ne soukromá osoba.

Nechci se však zcela vzdát možnosti psaní. Proto budou nadále fungovat mé blogy na idnes.cz a aktualne.cz.

Jsem si jistá, že portál PostiženéDěti.cz přinesl spoustu dobrého nejen naší rodině, ale i mnohým z Vás. Ale všechno, co má začátek, má i konec.

Děkujeme za přízeň a zase někdy a někde, na shledanou.

Vypínáme a poslední ať zhasne.